|
Informace o výstavě Vážení návštěvníci výstavy. Na fotografiích prosím nehledejte nějakou závratnou kvalitu či umělecké dílo. Jde o práci amatérskou, ryze dokumentační. Veškeré fotografie byly pořízeny z ruky (bez stativu) a bez použití jakéhokoli příslušenství (filtry, předsádky, objektivy a pod…). Vystavování fotografií není hlavní náplní činnosti organizace Sdružení Lacerta – realizátora této výstavy. Omluvte prosím skutečnost, že z důvodu zajištění ochrany živočichů a jejich stanovišť není možné v mnoha případech uvádět místo jejich výskytu, případně lokality blíže popisovat. Neumožňuje to ani zákon o ochraně přírody, ani výjimky z ochranných podmínek zvláště chráněných živočichů, které nám byly za účelem pořizování foto a videodokumentace uděleny. Fotografie byly pořízeny při udělení těchto výjimek: Výjimka MŽP čj. 8936/02/OOP/2395/02 z 24.6.2003, Výjimka MŽP čj. MŽP/9227/04-620/1555/04-V1349 ze 4.11.2004, Výjimka SCHKOJ čj. 3022/04 ze 14.10.2004, Výjimka OkÚ Jeseník čj. 1313/2002/RŽP/ER-36/Ko-246.3 z 22.5.2002 a Výjimka OkÚ Olomouc čj. ŽP 4397/02/Pl z 10.4.2002. Bez těchto dokladů nelze chráněné druhy živočichů nikterak rušit ve vývoji (např. fotografovat).
Myšlenka věnovat se podrobněji problematice ochrany přírody vznikla někdy v roce 1995. V té době ze vzdoru a jako nesouhlas se systémem ochrany životního prostředí v ČR a se způsobem, jakým orgány ochrany přírody vykonávaly svou činnost. Tyto se soustředily na výkon své činnosti pouze ve svém nejbližším okolí, snad jen v obcích a městech. Zde často striktně a přehnaně dbaly na dodržování příslušných zákonů na ochranu přírody. Mnohdy neopodstatněně. Spousta z nás se s tím setkala na vlastní kůži při každé stavbě, údržbě nemovitosti a pod.. Na straně druhé těmto institucím utíkaly situace, ve kterých byly poškozovány a vybíjeny celé populace živočišných druhů – třeba právě v oblasti zatopených lomů, které se zavážely stovkami tun odpadů, nebo při odvodňování a vysušování cenných mokřadů … Právě na tento extrém bylo nutno nějak upozornit.
Pokud se někdo setká s devastací jakýchkoli složek životního prostředí, měl by ze slušnosti i z občanské povinnosti na tuto skutečnost upozornit. Také už bylo na čase upozornit úřady na to, že příroda je také tam – kam úředníci (obrazně řečeno) z okna nedohlédnou, a že také tam dochází k jejímu poškozování.
Česká republika má jeden z nejdokonalejších zákonů na ochranu přírody v Evropě. Zákon je sice téměř dokonalý, ale jeho naplňování je pouhou fikcí. Úřady díky zcela nedostačujícímu počtu úředníků v oblasti ochrany přírody nemohou pracovat naplno. Jejich činnost tak není plnohodnotná a nemá na zlepšení životního prostředí podstatný vliv. Dokonce nemohou naplňovat ani mnohá zásadní ustanovení zákona na ochranu přírody !!! Ruku na srdce – kdo z nás kdy slyšel o záchranných programech, záchranných přenosech, repatriaci, introdukci a reintrodukci živočichů, registraci významného krajinného prvku, náhradních opatřeních … ? O nějakém systému kontrol, jak jsou v praxi a v terénu naplňována ustanovení zákona ani nelze hovořit. Úředníci jsou přetížení mnohdy zbytečným papírováním a prací v kancelářích, do terénu se nedostanou - nebo jen velmi zřídka. Tento stav nelze vyčítat samotným úředníkům, jde evidentně o chybu v celém systému státní správy na úseku životního prostředí.
Pro ilustraci uvádíme složení Odboru životního prostředí Městského úřadu Jeseník (rozšířená působnost):
Jak vidíte, na ochranu přírody celého okresu Jeseník by měla stačit jedna osoba ..... !!!
Stát prostě o skutečnou ochranu životního prostředí zájem nemá. Problematika je odsouvána na jedno z posledních míst státních zájmů, ač stát prostřednictvím politiků a jejich prohlášení zájem o ochranu přírody neustále předstírá …
Právě zde je místo pro milovníky přírody, amatérské ochránce přírody či občanská sdružení … prostě pro všechny slušné lidi !!! Pomoci může každý, třeba jen ukázkou několika zajímavých fotografií, či předáním svých zkušeností.
Cílem naší výstavy je snaha o zdůraznění hodnoty přírodního bohatství malé části našeho regionu a také snaha ovlivnit myšlení místních obyvatel – tj. rozšířit jejich znalosti o místní přírodě, ale také posílit jejich všímavost, ohleduplnost a oslabit jejich lhostejnost k životnímu prostředí. |