Rybáři a ČRS ve vztahu k životnímu prostředí:

 

,, Zkušenosti z terénu z posledních let nasvědčují tomu, že příroda se mnohem snáze vypořádá se znečištěním vod (ropnou havárií, únikem chemických látek do vod, černou skládkou …), než s bezhlavou a neorganizovanou činností rybářů ‘‘

 

 

Toto zjištění lze velice těžko obhajovat před rybáři, ale i před veřejností a před orgány ochrany přírody. Záleží na schopnosti jednotlivce s citem pozorovat každou lokalitu odděleně, jako samostatný uzavřený ekosystém o určité velikosti, s určitými vlastnostmi a schopností vypořádat se s jakýmkoli nevhodným či necitlivým zásahem. Každý člověk nemá schopnost  vnímat probíhající změny v ekosystémech a rozeznat jejich příčiny …, ke škodám tak mnohdy dochází z nevědomosti.

K následujícím tvrzením mne vedou zkušenosti z více jak sedmi set návštěv jednotlivých lokalit, které jsem provedl v letech 1998 – 2005. Zkušenosti s činností rybářů opravdu nejsou dobré.

 

(některé pasáže textu se budou opakovat, stejně jako události vyvolané rybáři … )

 

Ze velmi negativní lze zcela jednoznačně označit hospodaření rybářů v lokalitách charakteru zatopených lomů (rybářský revír Žulovské kamenolomy), zabírání a zarybňování všech vod a sebemenších vodních ploch, které se zdají jen trochu vhodné k chovu ryb a k rybolovu.

Velkým nešvarem je přeměňování  tzv. revitalizačních nádrží na rybochovná zařízení – např. retenční nádrž obce Vidnava v oblasti lesů Na Habině,  protipovodňová vodní nádrž U střelnice  ve Vidnavě,   Zlaté jezero ve Zlatých Horách,   nebo snaha vytvořit z Přírodní rezervace Vidnavské mokřiny  rybářský revír. Vodní plochy se díky zarybnění v naprosté většině stávají nevhodné pro nerušený rozvoj ostatních organismů vázaných na vodní prostředí.  

Vůči životnímu prostředí jde o nekorektní přístup ze strany úzké zájmové skupiny osob, byť má rybářský svaz jednu z nejpočetnějších členských základen. Snaha získat bez jakéhokoli přispění ČRS některé vodní nádrže do užívání je zarážející.  Na Javornicku přitom není znám příklad, kdy by Český rybářský svaz (resp. MO ČRS Javorník) nějakou vodní nádrž vybudoval …  Výhodnější je bez práce získat vodní plochu, kterou zaplatí někdo jiný – nejlépe stát, většinou z revitalizačních fondů.

Pokud jde o vznik rybářského revíru Žulovské kamenolomy, je zde celá řada otazníků: před mnoha lety byla v popisu revíru pouze poznámka, že součástí revíru jsou všechny zatopené kamenolomy mezi tokem Bělá a račím potokem (???).  Tato skutečnost vedla k přerybnění některých lokalit. Nikdo přesně nevěděl, kolik lomů v revíru skutečně je, které jsou pro chov a lov ryb vhodné a pod..  Zjevně neexistoval zarybňovací plán, resp. byl tomuto chaotickému stavu přizpůsoben tzv. od pasu … bez podkladů o ročních úlovcích, údajů o úživnosti vod.

To, že je lom součástí rybářského revíru neví někteří majitelé pozemku (lomu, dobývacího prostoru, chráněného ložiskového území a pod.) dodnes. Rybáři prostě do vody v lomu naházeli ryby a vyhlásili rybářský revír. Nutno uznat, že jde o události starší – v řádu desítek let.

 

Když jsem se v  r. 1984 stal členem ČRS  (Místní organizace v Jeseníku), měla tehdejší MO dle mých informací okolo 70-ti členů. Dnes jich má cca 450. MO Javorník, v jejímž revíru je 14 zatopených kamenolomů, měla tehdy členů ještě méně.  Za posledních 20 let se počet členů ČRS zhruba šestinásobil, přitom plocha revírů zůstala stejná – v posledních letech se v rámci narovnávání majetkových poměrů (restituce) a vzniku soukromých revírů výměra spíše zmenšila. 

To se začalo velmi citelně projevovat:  každá sebemenší vodní plocha ve sledované oblasti začala být (většinou živelně – mimo kontrolu a mimo hospodářský plán) zarybňována. V zatopených kamenolomech se tato činnost začala projevovat zcela nejmarkantněji . V lomech, kde bývala dříve křišťálově čistá voda s viditelností běžně do hloubky až 5 metrů, se začaly objevovat větší ryby, evidentně uměle vysazené.

Dříve rybí obsádku ve většině lomů tvořily drobné plevelné ryby (hrouzek, karas, plotice …) a v malém množství ryby ušlechtilé. Vzhledem k pouze občasnému zarybňování bývala obsádka vyvážená. S narůstajícím počtem členů ČRS začalo být do zatopených lomů vysazováno (vesměs živelně – místními rybáři, bez kontroly, mimo zarybňovací plán) stále větší množství ryb v nevhodném složení. Tímto došlo v několika lokalitách k narušení rovnováhy mezi organismy v uzavřených ekosystémech a k výraznému zhoršení kvality vody.

 Nadměrné množství vysazovaných ryb má  velký vliv na množství a složení planktonu, který výrazně ovlivňuje kvalitu vody (např. na  tvorbu a růst řas a sinic). V několika lomech v krátké době došlo rovněž k silnému, někde i k  celkovému zdecimování populace hrouzka obecného v souvislosti s vysazením většího počtu dravých druhů ryb. Llaicky řečeno, hrouzek v zatopených lomech  působí jako čistič vody, přesněji má významný vliv na omezení růstu řas. V mnoha lomech tak  došlo v posledních 20-ti letech k velmi výraznému snížení kvality vody, zejména ke změně jejich chemicko fyzikálních parametrů. Tyto změny lze v převážné většině přičíst necitlivému způsobu hospodaření ČRS, přesněji některých jeho neukázněných členů – ale i místním lidem, zejména dětem.  

Samozřejmě k této změně, zejména ve velmi dlouho opuštěných lomech, dochází i přirozeně. Např. vlivem silného zanesení napadaným listím a pod., a následnému tlením.  Zde ale hovořím o lokalitách, ve kterých tento vliv odpadá. Znovu zdůrazňuji, že výše uvedené tvrzení je velmi obtížné doložit a  prokázat.

Způsob hospodaření  ČRS, zejména způsob zarybňování všech vod v oblasti (nejen rybářských revírů)  je všem, které tato problematika zajímá, velmi dobře znám. Velmi hrubým porušováním Zákona o rybářství je sbírání ryb po výlovech a následné přenášení na zatopené lomy. Revíry jsou tak přerybňovány. Tímto způsobem je každoročně vysazeno do lomů velké množství ryb nad zarybňovací plán. Ryby nejsou zdravotně vyšetřeny, hrozí přenos chorob – včetně možnosti přenosu račího moru. Ryby sezbírané po výlovech rybníků nemají odpovídající složení, rybí obsádky jsou nevyvážené. Živelně a bez kontrol jsou šířeny nepůvodní druhy ryb.  V posledních letech tak byla na lomy zavlečena např. střevlička východní, která zde působí značné škody na ostatních organizmech. Zcela nepochopitelně je na lomy mimo plán vysazován i amur a tolstolobik, který zde nemá téměř žádnou potravu.

 

 

 Tímto jednáním došlo v některých lokalitách k nenapravitelným a nevratným negativním změnám v ekosystémech. 

 

 

Na tomto místě je vhodné popsat živelné, neorganizované a nekontrolované zarybňování zatopených lomů, ale i jiných vodních ploch na Žulovsku  – včetně rybářských revírů:

 

Většina ryb v lomech a jiných malých vodních plochách pochází z rybníků, vesměs z okolí Černé Vody. Rybníky jsou obhospodařovány LČR s.p., nebo jsou v několika málo případech soukromé, či místních mysliveckých sdružení.

Po podzimních výlovech jsou ryby, které se nepodařilo slovit, ve vypouštěných rybnících sbírány a rozváženy kam se dá. Často jsou ryby na těchto výlovech mimo zarybňovací plán nakupovány a vysazovány na lomy a ostatní revíry.  Zdůrazňuji, že toto tvrzení je velmi těžké prokázat. Stačí stát při výlovu na hrázi a dívat se …

 

 Ryby jsou vysazovány i na různá jiná místa – i do takových lokalit, které se pro chov ryb a řádný výkon rybářského práva naprosto nehodí. Ocitají se tak v nadměrném množství a ve zcela nevhodné druhové skladbě v lokalitách, ve kterých z mnoha důvodů strádají (špatné kyslíkové poměry, nedostatek potravy, nedostatek prostoru, již tak nadměrné množství ryb v těchto vesměs neúživných lokalitách, …).

V několika případech ryby pochází dokonce i z vodních toků – např. pstruzi potoční v Arcibiskupském lomu ve Vápenné, nebo dokonce lipan podhorní v Mramorovém lomu v Supíkovicích !!!  Do stojatých vod lososovité ryby nepatří. Nepochybně zde strádají a působí zde velké škody na jiných vodních organizmech. V takových lokalitách, jako jsou neúživné zatopené lomy, mají tyto dravé ryby negativní vliv na jiné druhy živočichů.  Zejména na obojživelníky a raky, které pro nedostatek jiné potravy požírají a kterým brání v rozmnožování.

 V mnoha případech lze jednoznačně hovořit o týraní živočichů, například při rybolovu z vysokých skalních stěn - kdy bývají ryby vytahovány za ústa do výšky několika metrů, nebo v případech, kdy ryby hromadně hynou na kyslíkový deficit ..... Rovněž v mělkých lomech, kde dochází k promrzání vody, byl několikrát zaznamenán hromadný úhyn ryb.

Touto činností je porušováno hned několik ustanovení těchto zákonů :  zákon o ochraně přírody a krajiny, zákon o vodách a zákon o rybářství (vysazování nepůvodních druhů ryb, týrání a poškozování živočichů – např. při lovu z vysokých skalních stěn, porušování rovnováhy mezi organismy v jednotlivých lokalitách, zarybňování nad únosnou mez – mimo hospodářský plán, ryby pochází mnohdy z nekontrolovaných chovů a nejsou vyšetřeny – možný přenos chorob).

 

Na této činnosti se podílí jak členové ČRS, tak i osoby z řad občanů. Tato negativní činnost, která mnohdy vede až k nenapravitelným škodám, není však v současné době kontrolovatelná a také je obtížně prokazatelná.

Nutné je zdůraznit, že příslušné orgány státní správy ani nejeví zvláštní zájem věnovat se této problematice (např. oddělení státní správy rybářství MěÚ Jeseník) – spíš stojí na straně rybářů a hájí jejich zájmy v neprospěch celospolečenského zájmu ochrany přírody.

 

 

Zde je několik konkrétních příkladů:

 

Arcibiskupský lom

 

Lokalita byla po předchozí přípravě, probíhající od r.1995   vyhlášena  v  r.1997 jako ,,Přechodně chráněná plocha na dobu od 1.2.1997 do 31.1.2007 a to rozhodnutím Okresního úřadu Jeseník, značka: 169/97ŽP – Ry   z 20.1.1997.

Důvodem byl zcela výjimečný počet raka říčního v tomto lomu. Potápěči jsou uváděny počty, hovořící o stovkách až tisíci kusů v období před rokem 1995.

V r. 1993 a 1994  byl v těsné blízkosti lomu postaven dětský stanový tábor pro několik desítek dětí – mělo jít o tábor skautů (Junáka) z Olomoucka. Chování dětí však nenasvědčovalo  tomu, že jde o skutečné skauty. V době pobytu skautů v tomto lomu byla vodní hladina pokryta vrstvou opalovacích krémů, v lokalitě byl neustále hluk, nedostatečně byla také vyřešena likvidace odpadků, splašků a odpadní vody z polní kuchyně. Vše dohromady se začalo projevovat na populaci raka říčního. Zaznamenán byl úhyn většího množství raků. Tábor po několika jednáních již po r.1994 nebyl v Arcibiskupském lomu obnoven.

Také proto, že raků v lomu prudce ubylo, muselo být provedeno nějaké opatření zajišťující jejich ochranu. Jako postačující se v té době jevilo vyhlášení lokality jako PCHP

Ve výše uvedeném rozhodnutí o vyhlášení Arcibiskupského lomu jako PCHP bylo stanoveno několik omezení - např.:

·        zákaz táboření

·        zákaz potápění

·        zákaz změny kvantity a kvality rybí obsádky  (tento bod byl stanoven na můj podnět)

·        zákaz znečišťování vody v lomu a okolí

·        zákaz chytání a rušení raků

 

Okresní úřad dle tohoto rozhodnutí měl každoročně zajišťovat sledování dynamiky populace raků s použitím potápěčské techniky. Tento orgán však bohužel celou situaci zcela nezvládl, což mnohem později (v r.2002) pracovníci RŽP OkÚ Jeseník přiznali.

Rozhodnutí o vyhlášení lokality jako PCHP sice bylo vydáno a nabylo právní moci, ale zásadní omezení – tj. zákaz změny rybí obsádky nebylo oznámeno ČRS MO Javorník, která považovala Arcibiskupský lom za jeden ze svých revírů, ač v té době nebyla lokalita jako revír řádně označena a ani specifikována v soupisu rybářských revírů pro mimopstruhové vody. Zcela jednoznačně je jako součást rybářského revíru  Žulovské kamenolomy 1A definována až Rozhodnutím KrÚ Olomouckého kraje, č.j.: OŽPZ/5363/1121/01 – Kva   z 18.3.2002 !!! (a to pod tlakem Sdružení Lacerta,   5 let po vyhlášení PCHP a rok a půl po vysazení pstruhů do lomu – viz. níže). 

Rybáři nebyli o vyhlášeni PCHP informováni. 11.8.1999 jsem musel, po dvou a půl letech nečinnosti OkÚ Jeseník od vyhlášení PCHP, podat podnět, který m.j. upozorňoval na možné nebezpečí změny rybí obsádky místními rybáři. Bohužel, OkÚ Jeseník opět nedokázal reagovat - s rybáři nejednal. Od data vyhlášení lokality jako PCHP také nebyl proveden ani jeden potápěčský průzkum. S ČRS nebylo vhodným způsobem jednáno a nebylo učiněno žádné opatření, které mohlo změně rybí obsádky zabránit.

V srpnu až září r. 2000 se skutečně stalo to, na co jsem 7 let předem upozorňoval. Do lomu bylo vysazeno několik desítek kusů pstruha potočního, odhadem cca 60 – 100 ks, možná i více. Během velmi krátké doby došlo k celkovému zdecimování populace hrouzka obecného, který měl hlavní podíl na likvidaci řas a tím i na fyzikálně chemické parametry vody v tomto lomu. V uzavřeném a především na jakékoli prudké změny velmi citlivém ekosystému došlo k šoku. Narušena byla dlouhodobě stabilní rovnováha mezi organismy v lomu. Raků začalo citelně ubývat.

Lom je silně zastíněn a v zimním období bývá několik měsíců (pravidelně do konce března, resp. dubna) zamrzlý. Díry v ledu pro okysličení nebývají rybáři vysekávány. Po vyhubení hrouzků došlo k enormnímu nárůstu řas ve vodě. V zimním období řasy odumírají, sedají ke dnu a zahnívají, přitom dochází mj. k úbytku kyslíku ve vodě. Kvalita vody se během období září 2000 až srpen 2001 výrazně změnila. Důsledkem změny kvality vody, ale i úbytku potravy (hrouzek je pro raka snadnou kořistí) a celkového narušení rovnováhy v lomu je velký úhyn raků v posledním období. Při prvním potápěčském průzkumu, který zajistil OkÚ Jeseník po více než pěti letech od vyhlášení PCHP, bylo 5.8.2002 zjištěno pouze 7 živých raků po 60-ti minutách potápění (z původních několika set!!!). Potápěči, kteří tuto lokalitu znají již od osmdesátých let, změnu kvality vody a enormní nárůst řas potvrdili.

Vzhledem k tomu, že negativní činnost ČRS je v této lokalitě nepřehlédnutelná a neomluvitelná, byl Krajskému úřadu Olomouckého kraje dvěma subjekty (Sdružením Lacerta a oddělením ochrany přírody RŽP OkÚ Jeseník) nezávisle na sobě podán v červnu 2002 podnět k vyjmutí Arcibiskupského lomu z revírů ČRS. Po několika jednáních byl Arcibiskupský lom skutečně z Rybářského revíru Žulovské kamenolomy 1A (č.471 159) vyňat a to Rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, Odboru životního prostředí a zemědělství - č.j.: OŽPZ/1249/1630/02/1420/1872/02 - Kva    z 29.10.2003.   Lokalita je však již v takovém stavu, že vytvoření vhodných podmínek pro raka říčního do budoucna bude velmi složité.

Odlovení pstruha potočního, který je také významným predátorem ve vztahu k rakům, je prakticky nemožné. Populace kriticky ohroženého raka říčního byla v tomto lomu bezohledným jednáním rybářů silně zdecimována.

 

 

 

Zlaté jezero – Zlaté Hory

 

Na tomto místě je nutné upozornit na sílící tlak MO ČRS Zlaté Hory, která by ráda získala Zlaté jezero do svého rybářského revíru. Vzhledem k zcela jinému účelu, než za kterým jezero vzniklo a vzhledem k výskytu celé řady zvláště chráněných druhů živočichů (zejména obojživelníků) již po dvou letech od dokončení stavby, jsem přesvědčen o tom, že jakékoli hospodaření ČRS v této lokalitě je nežádoucíJde o revitalizační stavbu, která není určena ke komerčním účelům, chovu a lovu ryb.

 

Vysazení rybí obsádky v nevhodném množství a složení, zejména vysazení dravých druhů ryb a amura bílého, silně omezují – až vylučují možnost další existence zvláště chráněných druhů obojživelníků a jejich rozmnožování. To přiměřeně platí i u ostatních vodních organizmů, kteří se zde vyskytují.

Za tímto tvrzením si stojím zejména proto, že negativní vliv hospodaření ČRS se evidentně projevil i v jiných podobných lokalitách, např. v rybářském revíru Žulovské kamenolomy 1A (lomy  Štachlovice I. - Vidnava, Velká rampa – Černá Voda, Arcibiskupský lom – Vápenná aj.). Na rybáře jednoznačně není spolehnutí. Jejich činnost je téměř nekontrolovatelná. Množství vysazovaných ryb není možné uhlídat.  Honba za produkcí rybího masa převažuje nad celospolečenským zájmem ochrany životního prostředí.

 

Necitlivým zarybňováním může dojít k situaci, že Zlaté jezero sice bude lidem sloužit jako rybářský revír, zároveň však ve velmi krátké době může při přerybnění  dojít ke znehodnocení této vodní plochy, využívané také ke koupání. 

Ze zkušeností víme, že hospodaření ČRS a nerušené rozmnožování a vývoj živočichů, vázaných na vodu (zejména obojživelníků), se navzájem vylučují. Chov ryb má přímou souvislost s kvalitou vody. Dobrá kvalita vody pro koupání se s chovem ryb vylučuje rovněž.

 

 

lom Štachlovice u Vidnavy

Do roku 1987 na Jesenicku jedna z nejčistějších vod ze všech sledovaných lokalit. Vidět bývalo cca do 5-ti metrů pod hladinu. Kolem r. 1987 bylo do lomu vysazeno větší množství dravých ryb, zejména candátů. Při jednom rybolovu jsem během cca 30-ti minut ulovil na živou rybku /plotice do 7cm/ 28 ks candátů o velikosti od 20-ti do 30-ti cm !!!. Tito dravci se v hejnech vrhali doslova na vše, co se jen trochu lesklo, včetně holého stříbrného háčku. Evidentně byli do lomu vysazeni nedávno. Na nové prostředí nebyli zvyklí, v neúživném revíru měli problém se zajištěním potravy. Vlivem změny kvality i kvantity rybí osádky došlo k celkovému zdecimování populace hrouzka obecného, který zde byl dříve velmi hojný. Mimo ryby dravé zde rybáři vysadili velké množství kaprů o velikosti od 15ti do 35-40ti cm  a další druhy ryb.

Od této doby se kvalita vody v lomu začala rychle měnit k horšímu. Následkem vyhubení hrouzka začaly ve vodě jezera enormně narůstat řasy. Napřed na skalních výchozech a stěnách pod vodou, potom začala prudce zelenat i voda. V období let 1991-1993 byla voda již tak zelená, že nebylo vidět více než 30cm pod hladinu – před rokem 1987 až 5 metrů !!! Místní občané (p.Šťastný a další …) na své náklady prováděli v letních měsících vápnění vodní plochy. To však bylo velmi nákladné, účinek byl krátkodobý.

Tato velmi významná změna kvality a kvantity rybí obsádky znamenala trvalé a nevratné narušení rovnováhy mezi organismy v tomto uzavřeném ekosystému a také změnu chemicko fyzikálních parametrů vody. Následky tohoto necitlivého zásahu jsou patrné dodnes, ve vodě je stále velké množství ryb – i řas a sinic … Lokalita je trvale poškozena, v letních měsících je zde z hygienického hlediska voda pro koupání zcela nevhodná (viz. fotogalerie).  

Z tohoto necitlivého a nezodpovědného jednání lze vinit MO ČRS Javorník, jejíž někteří horliví a bezohlední členové podobným způsobem živelně – pravděpodobně i bez vědomí vedení této MO - zarybňují všechny vody v okolí, o kterých se domnívají  že jsou pro chov ryb a výkon rybářského práva vhodné. Toto zarybňování je prováděno mimo hospodářský (zarybňovací) plán. Jeho způsob (i původ ryb) je většině místních obyvatel, které tato problematika zajímá, dostatečně známý. Podobně byly poškozeny i další lokality, jako např. Arcibiskupský lom ve Vápenné – kde následkem stejného jednání došlo k zdecimování populace raka říčního (Astacus fluviatilis – KO).

Současný stav: Voda v lomu je zejména v létě silně znehodnocena řasami a sinicemi, silně zahnívá a pění. Při porovnání s jinými lokalitami stejného charakteru (žula, stáří lomu, velikost vodní plochy, hloubka, teplota vody, doba vystavení vodní plochy slunci, množství napadaného organického materiálu, sedimenty, složení okolního porostu … ) – například s kamenolomem Jašek, nebo Nietsche v Žulové, které nejsou součástí rybářského revíru Žulovské kamenolomy 1A    a které nejsou nesmyslně přerybňovány,  každý laik i odborník vidí, k čemu necitlivé hospodaření rybářů vede !!! 

Vyžírací tlak velkého množství ryb na ostatní organismy ve velmi citlivém uzavřeném ekosystému zatopeného lomu vede ke stavu, kdy zde řasy a sinice nemají prakticky žádné predátory. V důsledku toho se pak přemnožují, dlouhodobě (ne-li trvale) ovlivňují kvalitu vody. V určité chvíli řasy odumírají, klesají ke dnu a tlejí. Při tomto procesu, který se může např. v závislosti na klimatických podmínkách opakovat několikrát ročně (i týdně – prakticky po hodinách),  je spotřebováváno velké množství kyslíku ve vodě. Vlivem úbytku kyslíku ve vodě dochází k úhynu citlivých organismů (například raků), v horších případech všeho živého – včetně ryb.

 

Lukáš Konečný

leden 2006